Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vaše zkušenosti

 

 


Díky!

Elišku jsem objevila potom co jsem začala přemýšlet kde budu rodit. Nejprve jsem si řekla, že prostě porodím v porodnici jako všechny, že se porodu nebojím, že to bude dobrý. Ale po převyprávění několika příběhů z porodu mých nedávno rodících kamarádek jsem dostala skoro až panickou hrůzu. Začala jsem zjištovat jak by měl vypadat přirozený porod a čím dál víc ztrácela naději, že bych takový mohla prožít v porodnici. Protože rodit doma což by bylo nejlepší jsme se báli.
Až jsem narazila na Elišky www stránky pak si přečetla i poděkování, které mě dojalo k slzám a věděla jsem, že je moje naděje mít přirozený porod i v porodnici. Eliška mi okamžitě padla do oka a už na první schůzce jsem řekla že nepotřebuji čas na rozmyšlenou jestli využiji jejích služeb, už jsem byla rozhodnutá.
Už v průběhu těhotenství mi Eliška radila se vším co jsem potřebovala. A hlavně o přípravě na porod a sepsání porodního přání. A pomoc jeho dodržení při porodu protože to už jsem byla v tranzu a na nějaký porodní přání jsem si ani nevzpomněla. Porodu jsem se nebála, těšila jsem se a Eliška svojí podporou a informovaností mi dodala i jistotu a víru v sebe. Takže tím jak jsem byla v klidu proběhl porod naprosto v klidu a přirozeně. Před odjezdem do nemocnice Eliška radila po telefonu jak si pomoct. A když už jsem cítila, že by bylo dobrý jet tak jsme vyrazili a s Eliškou jsme se domluvili, že se sejdeme až tam. Poslechla jsem svoje tělo a do porodnice přijeli akorát, už to bylo na krajíčku a po pár stazích na vyšetřovně sem šla rodit. Až jsem se bála že to Eliška nestihne a že jsem jí budila zbytečně :D to bylo jediný čeho jsem se bála. Eliška byla supr podpora pro mě i přítele, radila polohy aby to šlo ještě líp a hlídala doktora aby nestříhal :) ...což velice ocenuji a nakonec Viktorka i přes to, že je naše první byla po příjezdu do porodnice za dvě hodiny na světě. A doktor mi řekl, že to vypadalo jak když už rodím třetí :D Byl to nádherný zážitek a vůbec si nepamatuji že by něco bolelo řekla bych že to byl jen obrovský tupý tlak.
Takže děkuji Elišce za krásný Viktorky start do života a za novou kamarádku jejíž rad využívám dodneška. Ještě se mi nestalo, že by s něčím neuměla poradit. Pokaždé když mě něco trápí a ostatní třeba tvrdí že je to normální, že s tím nic neudělám. Jako naposledy s potničkama tak Eliška na to má recept a hlavně přírodní :)  Martina a Viktorka


Můj hypnoporod

O tom, že můj porod bude v té finální fázi probíhat bez přítomnosti muže, jsem měla jasno už dávno před tím, než jsem vůbec otce svého dítěte poznala. Spolu jsme se na tom shodli okamžitě, když jsem vyšla s pozitivním testem ze záchodu. No jo, ale sama jsem být taky nechtěla! I když jsem měla všechno nastudované do detailu, přeci jen to bylo poprvé. Možnost vzít si s sebou dulu, byla určitě ve hře, spolu s přítomností mojí maminky nebo nejlepší (rázné) kamarádky. Ale pořád jsem se k tomu nějak neměla a věnovala se spíš přípravě velmi podrobného porodního přání a shánění ideálního pediatra.

Až ve 36tt jsem "náhodou" při brouzdání na netu ohledně očkování dětí natrefila na odkaz na Eliščiny stránky a napsala jí. Mělo to tak být, protože i když jsem se ozvala dle jejích slov na poslední chvíli, měla volno a na první schůzce mi ihned sedla - a snad to bylo oboustranné.

Při porodu, a navíc prvním, je beztak ze všeho nejdůležitější dobrý psychický stav, sebedůvěra a odhodlání. Náš malý byl otočený zadečkem dolů až do 40tt a kdybych věřila doktorům a ne svému tělu a svému dítěti, přišla bych o tu nezapomenutelnou zkušenost 14 dní před skutečným termínem porodu a k tomu císařských řezem.

Troufám si říct, že nejen díky podrobnému studiu dýchacích technik, józe, tréningu s balónkem, akupresuře, ale hlavně díky podpoře partnera, maminky a především Elišky a jejím radám se náš synek rodil valnou většinu času v pohodlí domova a poslední hodinu a půl v porodnici. Vše přirozeně, v klidu, bez jakýchkoli (!) lékařských nebo farmakologických zásahů a také bez jakýchkoli (!) fyziologických následků. Neříkám, že bych to bez duly nezvládla, ale netuším, zda by to bylo tak jemné, nenásilné a vřelé. Dodávala mi totiž potřebnou jistotu, že to, co cítím a dělám, navzdory pokynům zdravotního personálu, je v pořádku a že tím své děťátko nijak neohrožuju. Díky její přítomnosti jsem si věřila a hladce, obratce, na 3 kontakce porodila krásného chlapce ;o)

V porodnici jsem pak byla za úkaz. Hypnoporod u prvorodičky prý ještě neviděly (byly u mě pouze PA a později zdr. sestra z novorozeneckého, lékař měl plné ruce práce s jinými maminkami). Mě se to tedy na hypnoporod moc nezdálo - ten snad nemá bolet, ne?! - každopádně 3 měsíce k dokonalosti laděný porodní plán mi byl k ničemu, jelikož jsem do nemocnice přišla otevřená na 10 cm a na formality nebyl čas, a na poslední chvíli domluvená dula mi byla vším.

Takže moc děkujeme, Eliško, že jsi u toho byla s námi: Eva, Marek, babička Majka a Bedříšek

 


 Chtěla bych poslat jeden velký dík mé úžasné průvodkyni porodem. Elišky talent byl jedna z věcí, díky kterým se naše prvorozená mohla narodit do krásného domácího prostředí. I když byla na seznamu pomocnic číslo 2, situace tomu napomohla a Eliška byla se mnou po celou dobu až do konce a já jsem za to velice ráda - má velký talent dodat rodící ženě sílu, kterou nás dnes málokdo učí cítit a někdy se nám může při porodu vytratit. Díky jejím konejšivým slovům a opravdu intenzivní fyzické podpoře mě neopouštěla víra, že porodím v klidu a bez komplikací. Pro mě splňuje všechno co od duly očekávám a je ideální volbou pro ženy, které si vybírají průvodkyni těhotenstvím i porodem, ať už se odehrává doma nebo v porodnici, kde nám blízký člověk může chybět ještě více.

 Díky za sdílení tak silného zážitku a zvládnutí pěkné dřiny, kterou jsme Ti s Rozárkou připravily!

 

Eliška & Rozárka

 


Že se mi možná splní dávný sen a budu mít vánoční miminko, jsem cítila už týdny předtím, než jsem si udělala těhotenský test. Stejně tak jsem byla vnitřně přesvědčená, že čekám vytouženou holčičku, přestože mi okolí zarytě tvrdilo, že to bude chlapec. Během těhotenství jsem načetla spoustu knížek, cvičila prenatální jógu, denně chodila osm kilometrů, meditovala. Systematicky jsem se připravovala na přirozený a rychlý porod. Stejný, jaký měla moje maminka.

Dulu Elišku mi doporučila blízká kamarádka, která sdílela mou představu přirozeného porodu, a já hned od našeho prvního setkání věděla, že tahle usměvavá, nakažlivým optimismem zářící bytost, bude vedle mého manžela dokonalým doprovodem k porodu. A Eliška mě nezklamala. Naopak má očekávání předčila. Trpělivě se mnou konzultovala problémy, které doprovázely závěr mého těhotenství. Jednoduchou a srozumitelnou formou poučila mého manžela o všech fázích i úskalích porodu. A v neposlední řadě neúnavně tišila mé vzrůstající pochybnosti a obavy, které byly s blížícím se termínem porodu stále hmatatelnější a skutečnější.

Když mi ve dvě hodiny ráno, dvanáct dní před termínem, praskla voda, byla jsem naprosto klidná. Věděla jsem, že Eliška je na cestě, a že bude celou dobu se mnou. Už předem jsme se dohodly, že zůstanu doma tak dlouho, dokud se budu cítit bezpečně, teprve potom vyrazíme do porodnice. Důvěřovala jsem svému tělu, strach jsem si zakázala. Prostě jsem se ponořila do sebe a pomalu, klidně prodýchávala jeden nával za druhým. Kolem půl šesté ráno, když už jsem začínala dýchat opravdu zhluboka, Eliška navrhla odjezd do porodnice. Během dvacetiminutové cesty stahy zesílily natolik, že už mi dělalo problém vystoupit bez pomoci z auta. Na oddělení jsem ale došla po svých a porodní asistentka si mě skepticky měřila a porodní bolesti mi příliš nevěřila. Při následném vyšetření však s překvapením zjistila, že jsem otevřená na čtyři centimetry. Během monitoru, který jsem trávila na balónu, mě Eliška celou dobu držela za ruku, podávala mi pití, pomáhala mi s dýcháním a neustále mě povzbuzovala, jak skvěle si vědu. Spolu s manželem se taky postarala o veškeré administrativní nezbytnosti, takže já jsem se mohla plně soustředit sama na sebe a na své děťátko. Za chvíli už jsem začala cítit silný tlak a porodní asistentka mě hnala na sál. Po dalším vyšetření konstatovala, že jsem otevřená na osm centimetrů, a že za dvě, tři kontrakce můžeme rodit. Byla jsem šťastná a vyděšená zároveň, ale Eliška stála celou dobu po mém boku. Pevně mě držela za ruku, otírala mi čelo studeným ručníkem, uklidňovala mě a povzbuzovala. V závěrečné fázi jsem věřila už jen jí. Nakonec se Alžbětka narodila na dvě kontrakce, bez nástřihu, bez jakéhokoli zásahu lékaře, jen s pomocí porodní asistentky. Když mi ji křičící přiložili na prsa, z nichž mi Eliška pohotově strhla podprsenku, štěstím jsem se rozbrečela.

Díky Elišce budu na svůj porod vždy pamatovat s láskou a něhou. A s vděčností budu vzpomínat i na ony těžké chvíle v šestinedělí, kdy mi byla Eliška opět neocenitelným rádcem a pomocníkem. Děkuju! Katka

  


 

Poděkování

 

 

Eliško, chtěla bych ti ze srdce poděkovat za to, že jsi se mnou sdílela nejen krásné období mého těhotenství, porodu a šestinedělí, ale i dalších okamžiků v mém životě. Byla jsi pro mě opravdu oporou a vždy jsi mě dokázala jemně a empaticky podpořit a hlavně poradit a uklidnit. V těhotenství mi bylo moc příjemné naše setkávání a těšení se na porod. Nakonec tomu osud chtěl a rodila jsem bez tebe, ale ty jsi byla pořád se mnou. I proto byl pro mě porod neuvěřitelný zážitek, čisté spojení s rodícím se synem bez chemie a dalších zásahů. Moc ti děkuji, že jsem s tebou po porodu visela prakticky denně na telefonu a konzultovala jsem s tebou každou maličkost, která mi v té době přišla jako zásadní věc a ty jsi mi trpělivě radila a podporovala mě a také za mnou občas přijela. Bylo pro mě moc důležité cítit, že se mám na koho obrátit. Jsem moc vděčná, že jsem v tobě našla kamarádku a nepřestáváme být v kontaktu!

Ještě jednou děkuji za doporučené filmy, půjčenou literaturu, péči před i po porodu, cenné rady s kojením, plenkováním, šátkováním, nočníkováním, očkováním...je toho opravdu mnoho...ale nejvíce ti děkuji za opravdové sdílení, které každá žena v tomto období potřebuje. Jsi úžasná žena, která je nám ostatním opravdu oporou.

S láskou Markéta a Adámek :-)

 


 

 

Porod jako zážitek

 

V životě se vám nemůže stát nic důležitějšího než to, že se narodíte. Ani smrti není bez narození. Přesto se u nás porod rovná něčemu, co se musí přežít, přetrpět, zatnout zuby a čekat, až to konečně skončí – a skoro by se zapomnělo, že to všechno přece začíná.

Je zvláštní, že tak málo lidí ví, co porod ve skutečnosti je a má být – nejkrásnější, nejpovzbudivější, nejúžasnější zážitek, který žena může zažít a zároveň nádherně prožít. Je to oslava a vyvrcholení daru, který jsme jako ženy dostaly – daru dát život další dokonalé bytosti.

 

Tušila jsem to vždy, ale trvalo mi přes rok, než jsem opravdu pochopila, že na mé první porodní zkušenosti nebylo něco v pořádku. Bylo to na preventivní prohlídce, když se mě gynekolog zeptal, proč jsem nakonec rodila císařem. Došlo mi, že to vlastně nevím – žila jsem do té doby v přesvědčení, že moje dítě bylo v hrozivém ohrožení života a porodníci dělali jen to nejnutnější, aby ho zachránili. Doktor se podíval do papírů a jen poznamenal: „Ahááá – jasné – no ono se nikdy neví, jak na to píchnutí vody dítě zareaguje...“

Až pak jsem přečetla tunu knih a mluvila o svých zážitcích s ženami s podobnou zkušeností a najednou to bylo tak jasné – to ne já, to agresivní zásah do porodu dostal moje dítě do ohrožení. Rozhodla jsem se, že nic takového už se opakovat nebude. Nebudu slepě věřit lékařům a budu provádět už jen informované souhlasy, ne „informované“ souhlasy.

 

Eliška byla na začátku (doporučila literaturu, konzultovala porodní přání, pomáhala vybrat porodnici) i na konci této cesty (pomohla mi ujistit se, že opravdu rodím:-); odvezla nás uprostřed noci po kolapsu našeho auta do porodnice; držela mě za ruku, a i když jí to určitě bolelo, tak se tvářila, že ne; uklidňovala mě, manžela a koneckonců i mírně nervozní porodní asistentky :-) ).

Ono toho k porodu moc nepotřebujete - jen víru v sebe sama, pocit bezpečí, klid „na práci“ a maximální podporující prostředí. Díky Elišce jsem věděla, že to zvládnu a během vlastního porodu mě o tom znovu a znovu ubezpečila. Nezastupitelnou úlohu měl u porodu i můj muž, opět i díky Elišce, která mu pomohla ujasnit si jeho úlohu a překonat nevyhnutelné obavy.

Za několik dní oslaví můj druhý syn první narozeniny a já přeju všem ženám, které mají tu krásnou příležitost porodit dítě, aby na svoje první setkání s potomkem i vše, co tomu předchází a vše co přichází potom, vzpomínaly s takovým dojetím a láskou, s takovou hrdostí na sebe sama a s takovým vděkem ke všemu ostatnímu. Radka N.

 


 

Dula Eliška byla přítomna u mého druhého porodu. První porod skončil po dvanácti hodinách císařským řezem. Proto jsem se na svůj druhý porod chtěla lépe připravit a instituce dul mi naprosto ideálně vyřešila danou situaci. S Eliškou jsme na schůzce před porodem podrobně probraly všechny možné situace které při porodu mohou nastat a jak je společně můžeme řešit. To samo o sobě mě velice uklidnilo a ujistilo mě to, že všechno zvládnu a že všechno dobře dopadne. V den "D" jsem díky trpělivému vysvětlováni a utěšováni Elišky vyjeli do porodnice až opravdu na poslední fázi porodu. Čímž se nepříjemný pobyt v porodnici zkrátil na necelé tři hodinky. Eliška byla u mne každou minutu a naprosto nekonfliktnim způsobem s personálem vyjednávala pohodnejší polohy, oddalovala píchnuti plodové vody a dokonce jsem nemusela rodit ani v klasické poloze na zádech kterou v Ústecke nemocnici zásadně vyžadují a miminko jsem si uživala v náruči krásně dlouho. Bez Elišky bych nikdy takhle porod nezvládla a nikdy bych na něj ráda nevzpomínala. Jsem šťasná a vděčná, že se nám to povedlo, že mám krásného a zdravého syna a že jsem našla další kamarádku!    Děkuju Eliško!!!!!!

 


 

 Jsem moc ráda, že jsme se s manželem rozhodli pro porod s dulou. Její předporodní provázení a konzultace, které jsme spolu vedly po Skype mi byly velkou pomocí a dodávaly mně odvahu…..a hlavně pocit, že na to nejsem sama. Její podpora byla úžasná. Eliščin trpělivý přístup jsem ocenila zvláště, když se mému miminku nechtělo pořád na svět……Amálka se narodila 11. den po termínu porodu.Když nastal den D, seběhlo se vše velice rychle. Porodní kontrakce lékaři vyvolali pomocí tablety a za chvíli už jsme rodili. Porod byl rizikový a vůbec to nevypadalo dobře, psychicky jsem na tom byla docela špatně. Zvláště, když se lékaři netvářili moc optimisticky…. Velký zlom nastal, když dorazila Eliška, která mi dodala odvahu a hlavně mě během velice rychlého porodu (3,5h) provázela svou praktickou pomocí a radami tak, že si porod bez ní vůbec nedokážu představit. Její přínos byl opravdu k nezaplacení. Děkuji mnohokrát.

Zjistila jsem, že Eliška má proto toto povolání dar a věřím, že ho mnohé z žen ještě ocení.

Elišku mohu jen doporučit.

Bůh ti žehnej, Eliško.

Radmila, Aleš, Amálka

 


 

Milá Eliško,

Chtěla jsem ti ještě jednou poděkovat za všechno, co jsi pro mě, mého manžela a našeho syna Františka udělala. Věř mi, že tvá pomoc a přítomnost během porodu pro mě znamenala tak moc, že se to nedá odbýt jen běžným „děkuji“. Když jsem se rozhodovala, zda mám či nemám oslovit nějakou dulu, moc jsem o možnostech pomoci duly nevěděla. Po několika schůzkách s tebou jsem dostala přesnější představu a hlavně – byla jsem moc ráda, že jsem zkontaktovala zrovna tebe. Byla jsi nám moc sympatická, nic jsi nám nevnucovala a jen tak mimochodem jsi nás nasměrovala tam, kam jsme chtěli dojít, ale bez tvé pomoci by to bylo o mnoho těžší.  Už ty půjčené knihy byly velkou pomocí. Daly mi nový náhled na celé mateřství a porod a starost o dítě a diametrálně jsem změnila svůj názor na mnoho věcí. Pochopila jsem, že mé dosavadní přemýšlení bylo hlavně o mě, nikoli o dítěti. Neuměla jsem se naladit na přirozenost, i když jsem po ní toužila. Jenže většinová společnost a tím pádem i mé okolí mi nedalo žádnou příležitost k přemýšlení o alternativách. Ty jsi mi představila až ty, Ivana v předporodním kurzu a knihy, které jsi mi půjčila. Najednou jsem začala vnímat jako středobod svého „snažení být dobrou matkou“ své dítě a tak to má být.  Tvá pomoc při porodu zcela předčila má očekávání. Začalo to skvělou snídaní, kterou jsi nám připravila (po osmi hodinách kontrakcí opravdu přišla vhod) a pokračovalo to tvou neustálou péčí o mě. Moc mi pomohly nahřáté polštářky, to bylo skvělé. Také to, že jsme si mohly povídat a posléze, když se bolesti zvětšovaly, že jsi mi pomáhala nalézt ulevovací pozice a vysvětlovala jsi mi, co se právě děje a jak mám miminku pomoci pěkně postupovat, jak se mám vlnit v bocích, jak mám dýchat. Když už vše trvalo příliš dlouho, měla jsi spásný nápad s horkou koupelí a sklenkou červeného. Nejen, že mi koupel ulevila od bolestí, ale také mi konečně zrychlila kontrakce a připravila nás na odjezd do porodnice. Důležité pro mě byly i takové „maličkosti“, jako že jsi mi pomohla obléci se, zavázat si boty, nezapomenout nic důležitého doma a tak. Věděla jsem, že na to nejsme s Petrem sami a to mi pomáhalo. Zároveň jsem se cítila obskakovaná a opečovávaná a to byl pocit k nezaplacení. V mém životě jsem zvyklá se spíše starat o ty druhé a najednou, v klíčový okamžik mého života, když bylo tak důležité cítit se bezpečně, jsi mi dala pocit důležitosti a to mi pomohlo uvolnit se a přestat myslet na případné konvence. Najednou jsem měla sílu dělat jen to, co jsem cítila, že mé tělo dělat má, protože to tak chce příroda a miminko ve mně. Bez tohoto pocitu bych asi nemohla být tak silná u porodu a nenechat se zvyklat k uplatnění „standardních postupů“ při porodu.  O porodu samotném ani nemluvě, tam byla tvá pomoc zcela neocenitelná. Nebyla jsem sama schopná mít vše pod kontrolou (co se zdravotníků a plnění mého porodního přání týče) a to by mě za běžných okolností jistě znervóznělo, protože jsem člověk, který se naučil, že co si sám neohlídáš a nezkontroluješ, to nemáš. Díky tobě jsem nemusela myslet na spoustu věcí, nechala jsem papírování, domlouvání a kontrolování zdravotníků na tobě a na Petrovi a věděla jsem, že je vše v nejlepších rukou.  Aktivně jsi mi ulevovala od bolesti, osušila jsi mě ručníkem po horké sprše, utřela jsi mi zpocené čelo mokrou žínkou, poskytla masáž. Během poslední fáze porodu jsem věřila jen tobě, poslouchala jsem jen tvé rady a pokyny, jak dýchat a tlačit a jestli je vše v pořádku a vše postupuje dobře.  Vím, že i pro Petra jsi byla velkou pomocí, přece jen člověk bez zkušeností s porodem by nemohl myslet na tolik věcí a dát mi takovou profesionální podporu.  Celkově jsem přesvědčená, že tvá péče v předporodní fázi a během porodu mi přinesla nejen fyzickou, ale zejména psychickou úlevu, což mi pomohlo porodit tak, jak jsem si přála, tj. zcela přirozeně. I díky tobě jsem mohla být silná v jednání se zdravotníky a trvat si na svém a na splnění mé představy o průběhu porodu. Pocit kontroly nad svým porodem mi dal sílu a zcela zásadně přispěl k jeho bezproblémovému průběhu. Dnes už vím, že porod je o psychice více než cokoli jiného a že dula k té psychické stránce přispívá pozitivně a zcela zásadně! Jsem šťastná, že mohu komukoli říci, že porod byl nádherný zážitek a že to byl nádherný start mého (našeho) vztahu s Františkem.  

 

Milá Eliško, už se těším, až budu rodit své druhé dítě, určitě tě u toho chci! Teď už vím, jak moc je dula u porodu důležitá a přínosná. Jsem moc ráda, že jsme se s Petrem rozhodli přizvat tě k porodu našeho prvního miminka, oběma nám to moc dalo. Dnes si to už bez duly ani nedokážu představit.

 Ahoj a brzy na viděnou

Lenka, Petr a malý František                              Ve Vrbici dne 27.11.2011

 


 

Milá Eliško, ač jsme se v mém těhotenství nikdy fyzicky nepotkaly ( dálka a finanční situace), přesto Ti moc děkuji za podnětné rady a pomoc. Několikrát jsem ti psala a o radu a vždy jsi mi poradila a uklidnila mě. Pokud bych ještě někdy byla těhotná ( a to doufám, že budu) tak se na Tebe opět ráda obrátím.Také Ti děkuji, že jsi mi poslala balíček s maliníkem a myslela na mě i při porodu. Děkuju! A pokud můžu tak Tě mileráda doporučím i jiným budoucím maminkám.

Marcela

 


 

 

Anděl Eliška

 

(Eva , 6. 2. 2012 13:28)

 

Elišku mi asi seslalo samo nebe. Dneska, když se nad tím zamýšlím, naše setkání mi připadá osudové. Poprvé jsme se viděly v mém zaměstnání. Tehdy se Eliška v doprovodu své malé dcerky přišla informovat na dotace pro občanské sdružení, které se zabývá pořádáním sportovních a kulturně-vzdělávacích akcí. Zmínila se, že mimo jiné své aktivity také doprovází k porodům jako dula. To mě hned „trklo“, neboť jsem v té době byla v 5. měsíci těhotenství a s opravdovou dulou jsem se ještě nikdy nesetkala. Nakonec jsem si však pomyslela, že se mnou u porodu bude partner, takže asi není potřeba nikdo další. Ale jak už to tak v životě chodí, co je dnes, zítra může být pryč. Partner odešel a já jsem zůstala se svým „bříškem“ sama. V tu chvíli jsem si vzpomněla na Elišku a okamžitě jsem ji zkontaktovala. Z naší 1. schůzky jsme obě měly dojem, že by to mezi námi mohlo fungovat. Následovalo ještě několik dalších setkání, jak u mě doma, tak mimo něj a také doma u Elišky. Zapůjčila mi literaturu, která mě zajímala a navíc mi přijela domů ukázat několik úlevových cviků, když mě ke konci těhotenství s rostoucím bříškem ukrutně bolela záda. Pomohla mi sepsat porodní přání, o kterém jsem už představu měla, ale body, které mi ona doporučila přidat, byly velmi důležité. Dodnes jsem jí velmi vděčná za to, že mi „zachránila“ hráz před nastřižením! Když nadešel den D, sešly jsme se u vybrané porodnice a šly jsme na to! :) Přála jsem si rodit o víkendu a to se mi splnilo. Strašně se mi líbilo ve vaně s rozmarýnovým olejem. Jen tak jsem tam ležela, a když přicházela kontrakce, Eliška to okamžitě poznala, aniž bych jí cokoliv naznačila! Jemně mi masírovala záda a nechala mě, abych se mohla ponořit sama do sebe. To mi naprosto vyhovovalo. Podávala mi pití, dávala studené obklady na obličej, dopouštěla teplou vodu a komunikovala se zdravotním personálem. Zanedlouho jsme se přesunuly na porodní sál. Na porodním sále se mé vzpomínky rozplývají, jsou jako v mlze. Ale i tam stála Eliška neustále při mně se svými skvělými studenými obklady. A tady právě nastala ta chvíle, kdy mi Eliška pomohla uhájit jeden z nejdůležitějších bodů mého porodního přání a to, že si nepřeji nástřih hráze. Sice na mě lékař přítomný u porodu dělal nátlak a snažil se mě zastrašit tím, že bez nástřihu neporodím, ale nedala jsem se. Díky Elišce! Zanedlouho se narodila Rozálka a světe div se, bez nástřihu a bez poranění! :) Po porodu mě Eliška už na pokoji profesionálně přiložila Rozálku k prsu. Nikdo už mi pak v nemocnici nedokázal tak dobře poradit a pomoct s kojením jako právě ona. Už jsme se těšily domů, jak k nám Eliška přijede na poporodní návštěvu. Je to opravdu člověk, který vstoupil do mého života ve chvíli, kdy jsem si nemohla víc přát. Navíc jsem si uvědomila, že kdybych měla u porodu jen partnera, jak jsem původně plánovala, nikdy bychom s našimi (ne)zkušenostmi v porodnici nedocílili úspěšného přirozeného porodu. Pokud budu někdy v budoucnu ještě rodit, ráda bych, aby Eliška byla zase u toho. A nejkrásnější na tom všem je, že se z nás staly kamarádky. :)

 


  

Chtěla jsem Ti touto cestou poděkovat, žes mi zachránila kojení. Nebylo to jednoduché, ale díky Tvé podpoře a trikům jsme s mou dcerkou překonaly těžké 6nedělí a kojíme dál a plně! Ještě jednou děkuju za ukázané finty a za zodpovězení mých nekonečných telefonických dotazů. Přeju Ti spoustu krásných zážitků v praxi duly a hodně síly.

 

 Eva K.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Poděkování :)

(Lucie a Honzíci, 16. 10. 2015 22:20)

Milá Eliško,
dnes je to přesně rok, co se nám narodil Honzík. Byl to dlouhý den plný zvratů, cestování, překvapení i štěstí z krásného a přirozeného porodu :) Chci Ti moc poděkovat za veškerou podporu a sdílení, za pomoc při hledání toho, co vlastně chci, za bleskové a perfektní řešení při hledání náhradní porodnice. Děkuji, že jsi mě poslouchala, že jsi mě podržela, když už jsem byla naprosto zoufalá z vývoje celé situace. Moc mi pomohla Tvá poporodní návštěva u nás doma, kdy jsem si při sdílení ujasnila hodně věcí. Jsem Ti nesmírně vděčná za všechno, co jsi pro nás udělala a s láskou na Tebe vzpomínám.
Elišku doporučuji vám všem, které si přejete zažít opravdovou ženskou podporu nejen u porodu. Je to mimořádná žena, která pro vás udělá maximum a navíc vám uvaří fantastickou kávu :)

DÍKY :)

(Martina a Viktorka, 20. 7. 2015 19:06)

Elišku jsem objevila potom co jsem začala přemýšlet kde budu rodit. Nejprve jsem si řekla, že prostě porodím v porodnici jako všechny, že se porodu nebojím, že to bude dobrý. Ale po převyprávění několika příběhů z porodu mých nedávno rodících kamarádek jsem dostala skoro až panickou hrůzu. Začala jsem zjištovat jak by měl vypadat přirozený porod a čím dál víc ztrácela naději, že bych takový mohla prožít v porodnici. Protože rodit doma což by bylo nejlepší jsme se báli.
Až jsem narazila na Elišky www stránky pak si přečetla i poděkování, které mě dojalo k slzám a věděla jsem, že je moje naděje mít přirozený porod i v porodnici. Eliška mi okamžitě padla do oka a už na první schůzce jsem řekla že nepotřebuji čas na rozmyšlenou jestli využiji jejích služeb, už jsem byla rozhodnutá.
Už v průběhu těhotenství mi Eliška radila se vším co jsem potřebovala. A hlavně o přípravě na porod a sepsání porodního přání. A pomoc jeho dodržení při porodu protože to už jsem byla v tranzu a na nějaký porodní přání jsem si ani nevzpomněla. Porodu jsem se nebála, těšila jsem se a Eliška svojí podporou a informovaností mi dodala i jistotu a víru v sebe. Takže tím jak jsem byla v klidu proběhl porod naprosto v klidu a přirozeně. Před odjezdem do nemocnice Eliška radila po telefonu jak si pomoct. A když už jsem cítila, že by bylo dobrý jet tak jsme vyrazili a s Eliškou jsme se domluvili, že se sejdeme až tam. Poslechla jsem svoje tělo a do porodnice přijeli akorát, už to bylo na krajíčku a po pár stazích na vyšetřovně sem šla rodit. Až jsem se bála že to Eliška nestihne a že jsem jí budila zbytečně :D to bylo jediný čeho jsem se bála. Eliška byla supr podpora pro mě i přítele, radila polohy aby to šlo ještě líp a hlídala doktora aby nestříhal :) ...což velice ocenuji a nakonec Viktorka i přes to, že je naše první byla po příjezdu do porodnice za dvě hodiny na světě. A doktor mi řekl, že to vypadalo jak když už rodím třetí :D Byl to nádherný zážitek a vůbec si nepamatuji že by něco bolelo řekla bych že to byl jen obrovský tupý tlak.
Takže děkuji Elišce za krásný Viktorky start do života a za novou kamarádku jejíž rad využívám dodneška. Ještě se mi nestalo, že by s něčím neuměla poradit. Pokaždé když mě něco trápí a ostatní třeba tvrdí že je to normální, že s tím nic neudělám. Jako naposledy s potničkama tak Eliška na to má recept a hlavně přírodní :)

Poděkování nemá konce!

(Eliška, 25. 1. 2015 17:41)

Milá Eliško,



Jsi moje sestra, kterou jsem nikdy neměla. Moje zkušenější kamarádka, laskavá přítelkyně a člověk, na kterého se s důvěrou obracím.



Naše přátelství začalo v Činoheráku v prvních dnech Tvého třetího těhotenství, to jsi mi vyprávěla o kalíškování. Bezprostředně po našem seznámení jsi pomohla mojí budoucí švagrové s kojením v tom směru, kde se to nepovedlo sestrám v porodnici. Od Tvé návštěvy kojila a kojí dodnes. My dvě jsme se pak víc než rok nepotkaly.



Když jsem pak v červnu roku 2013 otěhotněla s manželem, byla jsi mi nejblíže. Děkuji Ti za to, že jsi mi dala všechny odpovědi na mé otázky, i na ty podle mne nejpitomější. Za Tvou shovívavost s obavami prvorodičky. Nikdy jsi mi nevyčetla jediný můj rozmar, například nad nákupem nějaké pomůcky, kterou jsem pak po narození našeho syna nikdy nepoužila. Tvoje zkušenosti jsem potřebovala i po porodu a stále je potřebuji. Každý den je něco nového J



V napětí jsme obě očekávaly ten den, kdy Tě zavolám k porodu. Myslím, že ani Ty, ani já nezapomeneme na události, které se v té době děly v Ústí nad Labem a zůstanou vždy součástí těch vzpomínek.



Bez Tvé přítomnosti by náš ambulantní porod nebyl tak snadný, jak jsem si ho užívala. Od malého detailu, jako bylo převázání mého culíku při porodu, přes  oblečení a přebalení našeho syna na porodním sále, k obrovské podpoře s laskavým a klidným hlasem, kterým jsi mne konejšila při největších bolestech na sále. Díky tomu všemu jsem byla schopná rodit tak, jak žiju. S nadhledem, sarkasmem a vtipem. Díky tomu si odnášíš z mého porodu vzpomínky na vtipkující rodičku, první matku, kterou šití epiziotomie lochtalo, až se smála, a chuť ročníkové šampaňského, kterým jsme pár hodin po porodu připíjeli synkovi na zdraví.



Buď zdráva Ty i celá Tvá rodina a kéž je na světě stále mnohem více žen a jejich rodin, kterým zazáříš do jejich životů.


Eliška, Jirka a Alešek

Poděkování

(Markéta 22.5.2013, 22. 5. 2013 11:32)

Eliško, chtěla bych ti ze srdce poděkovat za to, že jsi se mnou sdílela nejen krásné období mého těhotenství, porodu a šestinedělí, ale i dalších okamžiků v mém životě. Byla jsi pro mě opravdu oporou a vždy jsi mě dokázala jemně a empaticky podpořit a hlavně poradit a uklidnit. V těhotenství mi bylo moc příjemné naše setkávání a těšení se na porod. Nakonec tomu osud chtěl a rodila jsem bez tebe, ale ty jsi byla pořád se mnou. I proto byl pro mě porod neuvěřitelný zážitek, čisté spojení s rodícím se synem bez chemie a dalších zásahů. Moc ti děkuji, že jsem s tebou po porodu visela prakticky denně na telefonu a konzultovala jsem s tebou každou maličkost, která mi v té době přišla jako zásadní věc a ty jsi mi trpělivě radila a podporovala mě a také za mnou občas přijela. Bylo pro mě moc důležité cítit, že se mám na koho obrátit. Jsem moc vděčná, že jsem v tobě našla kamarádku a nepřestáváme být v kontaktu!

Ještě jednou děkuji za doporučené filmy, půjčenou literaturu, péči před i po porodu, cenné rady s kojením, plenkováním, šátkováním, nočníkováním, očkováním...je toho opravdu mnoho...ale nejvíce ti děkuji za opravdové sdílení, které každá žena v tomto období potřebuje. Jsi úžasná žena, která je nám ostatním opravdu oporou.

S láskou Markéta a Adámek :-)